Jiří Kuthan | Pondělí, 09. prosinec 2019 |

Dřevěný dům, dřevostavba – termín dnes natolik rozšířený, že nenechává nikoho na pochybách, jaký druh materiálu se v plášti domu skrývá. Přesto bychom se mohli dohadovat o drobných nuancích – zatímco dřevěným domem označíme bez váhání srub či roubenku někde v horách, za dřevostavbu můžeme považovat i stavbu, která má sice nosnou konstrukci dřevěnou, ale ve skladbě jejích stěn najdeme i materiály, které už se dřevem nemají nic společného.

V našem zeměpisném pásmu se jako jeden z prvních stavebních materiálů používalo dřevo. Dochované nálezy z doby osidlování našeho území dokumentují, že dřevo se používalo pro stavby srubové, kůlové, palisádové domy a zemnice nebo podzemnice.

Tradiční masivní dřevostavby: sruby a roubenky

Pro obytné i hospodářské účely se běžně stavěly plně masivní konstrukce, které dnes označujeme jako roubenky nebo sruby se stěnami postavenými technikou roubení. Jednotlivé trámy jsou kladeny vodorovně na sebe a v rozích jsou spojovány různými typy tesařských vazeb, které zajišťují stabilitu konstrukce.

Oba typy však odlišuje konstrukční detail spojení v rozích stavby. Zatímco pro roubenky se používá v rozích vazba s přeplátováním trámů, tzv. na „rybinu", sruby mají vazbu v rozích s přesahy.

Často se za sruby považují stavby, které používají jako stavební materiál kulaté dřevěné klády bez kůry, roubenky jsou pak konstruovány z opracovaných hraněných profilů.

Obr.: Typický rozdíl mezi roubenou a srubovou konstrukcí: zatímco roubenka má na rozích hladké přeplátování, sruby vyniknou typickými přesahy v rozích. Foto: Haniš srubové domy

Stavby z masivního dřeva se většinou nezateplují, jednak proto, že dřevo je samo o sobě izolantem, jednak proto, aby vynikla krása dřeva. Na zvýšené požadavky na energetickou náročnost budov reagují výrobci integrací tepelné izolace do pláště stavby, vznikají tak vlastně roubené dvoustěny s vloženou izolací, které splňují normové požadavky pro nízkoenergetické domy.

---

---

Moderní masivní dřevostavby: CLT panely

Někde na přechodu mezi srubem či roubenou a panelovou konstrukcí, o níž bude řeč později, stojí poměrně nová technologie CLT panelů (cross-laminated timber). Velkoformátové panely se vyrábějí z křížem vrstvených dřevěných lamel (musí být minimálně tři), které jsou k sobě lisovány a lepeny, nebo spojovány kolíky či šrouby, takže panel získává potřebné vlastnosti, aby mohl splnit hlavní nosnou funkci ve stavbě.

Obr.: Z křížem lepených dřevěných panelů lze konstruovat nejen obvodové a vnitřní stěny, ale i střechy a nahradit tak tradiční krovový či vazníkový systém. Foto: Novatop

CLT panely se vyrábějí v halách a pomocí sofistikovaného softwaru řezány na míru konkrétnímu projektu. Používají se na stěny, stropy a případně i na střešní konstrukce dřevostaveb. Jsou dodávány ve dvou pohledových kvalitách – konstrukční (nepohledová) a pohledová. Pohledová kvalita je zvlášť estetická a používá se tam, kde vynikne jemná přírodní struktura masivního dřeva ve velké ploše.

Zvláště v německy mluvících zemích se místo zkratky CLT používá označení BSH (Brettsperrholz).

---

---

Hrázděné konstrukce: spíše historická záležitost

V oblastech s menším množstvím dřeva se používala úspornější hrázděná konstrukce konstruovaná z hraněných svislých a vodorovných trámků zpevněných šikmými vzpěrami. Takto vzniklá nosná kostra se pak vyplňuje materiálem bez nosné funkce – nejčastěji mazaninou nebo vepřovicemi, později i pálenými cihlami.

Obr.: Tradiční hrázděné domy jsou v současné době většinou historickými památkami, s novostavbou stavěnou touto technologií se dnes setkáme spíše výjimečně. Foto: Zoja Skopalová

Na českém území se začala hrázděná konstrukce používat koncem 15. století s příchodem německých přistěhovalců především v severních a západních Čechách. V současnosti se staví velmi zřídka, spíše v souvislosti s tzv. eko-domy, kde výplň dřevěného hrázdění tvoří sláma. Pravý hrázděný dům je dnes spíše výjimkou. Velmi blízko má k principu hrázděného domu těžký dřevěný skelet, o němž bude řeč dále.

---

---

Skeletové dřevostavby: dobrodružství začíná

S postupným rozvojem stavebnictví se začínají na konci 19. století objevovat nové konstrukce domů na bázi dřeva, z nichž prakticky žádná neupadla v zapomnění, spíše naopak: i „nejstarší" moderní systém zvaný Two by four starý více než sto let prochází neustálým zdokonalováním a dal vzniknout i dalším technologiím, které se mezi sebou různě prolínají nejen po stránce konstrukční, ale i terminologické.

Zmíněný systém Two by four vznikl v USA a postupně se rozšířil do Evropy a Austrálie. Jeho označení (dva krát čtyři) označuje příčný průřez sloupků 2 × 4 palce. Vznik tohoto systému umožnil rozvoj kovových spojovacích materiálů a pokles jejich cen, protože do té doby se kovové části staveb vyráběly ručním kováním. Tento konstrukční systém navázal na hrázděné konstrukce, jen jako výplň se místo cihel a kamenů začala používat tepelná izolace a pro opláštění velkoformátové desky.

V Evropě se pro tento typ konstrukce používá termín „sloupkové" nebo „kostrové" a jedná se o tzv. lehký skelet. Nosná konstrukce je z hraněného dřeva, v posledních letech se používají také KVH hranoly nebo lehké a přesné I-nosníky se stojinou.

Původně byla kostra stavby zhotovena z hranolů a jednotlivé prvky spojené tesařskými vazbami – plátováním, čepováním, přeplátováním. V současné době se prvky kostry spojují sponkami nebo hřebíky, takzvaně sbíjejí.

Ztužení stěn v rovině stěny zajišťují konstrukční desky připevněné na nosnou kostru hřebíky nebo sponkami. Opláštění dřevěné kostry obvodových stěn z vnější strany zabezpečuje ochranu nosné dřevěné konstrukce proti povětrnostním vlivům a je schopno plnit protipožární funkci. Z vnitřní strany obvodové stěny či stropu se umisťuje parozábrana, nebo parobrzda. Konstrukce je možné doplnit předstěnou zavěšenou na pomocném roštu, v kterém je možné vést rozvody inženýrských sítí.

Obr.: Rozdíl mezi těžkým a lehkým skeletem je patrný i na první pohled. Z konstrukčního hlediska spočívá hlavní rozdíl v tom, která část konstrukce je nosná – u těžkého skeletu jsou to sloupy a průvlaky, u lehkého sloupky i jejich opláštění. Foto: Dreamstime

Systém je velice flexibilní a umožňuje stavbu objektu prakticky na přání zákazníka se snadnou možností provádění dodatečných změn a snadné a přehledné montáže stavby. Tato konstrukce se používá především pro stavbu rodinných domů.

Pro občanské stavby, ale i pro rodinné domy se používají také skeletové konstrukční systémy založené na vytvoření skeletu ze sloupů a průvlaků (používá se především lepené lamelové dřevo) spojených vzájemně ve styčnících pomocí kovových úhelníků, trnů a svorníků. Konstrukce se kompletuje nenosnými obvodovými plášti a dělicími konstrukcemi stropu a příček. Vzhledem k tomu, že dřevěné prvky jsou dva až tři a půl krát hmotnější než u lehkého dřevěného skeletu, říká se této konstrukci „těžká" neboli těžký skelet.

---

---

Panelové dřevostavby: z výroby rovnou na staveniště

Zatímco skeletové dřevostavby se konstruují z jednotlivých stavebních prvků přímo na stavbě, tak zvané panelové dřevostavby vznikají z větší části ve výrobní hale a hotové velkoplošné díly (panely) tvořící nejčastěji obvodové stěny a stropy se pak pouze montují k sobě na připravené základové desce. Setkat se tak můžeme i s termínem montovaná dřevostavba, přestože jde o označení systému výstavby, nikoliv vlastní konstrukce. Německé označení Fertighaus („hotový dům") je tak pro tuto technologii výrazně trefnější.

Obr.: Největší výhodou panelových dřevostaveb je vysoký stupeň prefabrikace: vlastní výroba probíhá v halách, na staveništi se pak hotové díly, často osazené otvorovými výplněmi a opatřené finálními úpravami povrchů, jen montují. Foto: ELK

Nejčastější variantou konstrukce panelu je rám z hranolů vyplněný izolací a opláštěný velkoformátovými deskami. Aby byla vlastní montáž na staveništi co nejrychlejší a tedy i nejefektivnější, snaží se výrobci o maximální dokončenost panelů – mají zabudovaná okna a dveře, dokončenou fasádu, často i vnitřní povrchy.

---

---

S jakými termíny se ještě můžeme setkat?

Sendvičová dřevostavba

Sendvičová dřevostavba – nejde o konstrukční systém, ale spíše o charakteristiku skladby obvodové stěny složené z několika vrstev různých materiálů, tedy jakéhosi sendviče. Většinou se tímto označením myslí sloupková konstrukce, sendvičem je však i panelová dřevostavba a de facto i roubená dvoustěna s vloženou izolací.

Rámová dřevostavba

Rámová dřevostavba – nejedná se o rámovou konstrukci z hlediska statického, ale o stavbu ze stavebních dílů – rámů. Jde vlastně o variantu lehkého skeletu. Může být stavěna přímo na stavbě nebo tzv. panelovou výstavbou.

Prefabrikovaná dřevostavba

Prefabrikovaná dřevostavba – označení pro systém výstavby. Prefabrikace spočívá ve výrobě jednotlivých dílců v hale a jejich montáži na staveništi.

Konstrukce dřevostaveb, materiály a jejich kombinace

Určitý zmatek v terminologii dokazuje, že realita předstihuje teorii. Existuje několik typů konstrukcí, řada materiálů a nepřeberné množství kombinací při projektování a realizaci dřevostaveb. Všeobecně však rozvoj dřevostaveb umožnilo především využití nových stavebních materiálů, jako jsou lehké lepené nosníky tvaru I se stojinou z desek OSB nebo tvrdou dřevovláknitou deskou, lepené lamelové dřevo a další moderní materiály.

---

---

Nejčastěji stavěné konstrukce dřevostaveb

Největší rozmach v současnosti zažívají sloupkové dřevostavby (rámové, sendvičové). Dokazují to statistiky Českého statistického úřadu, podle nichž stoupl podíl dřevostaveb na trhu rodinných domů z jednoho procenta v roce 1999 až na současných cca 15 %, ročně se staví už přes 2000 domů na bázi dřeva. Z konstrukčního hlediska se nejvíce staví lehký rámový skelet – přes 80 % všech dřevostaveb, z toho panelové dřevostavby o třetinu vedou v počtu postavených domů nad staveništní montáží.

---

---

Připravila: Zoja Skopalová
Redakčně upraveno pro web

Přečtěte si další články na téma konstrukce dřevostaveb

Vaše komentáře (1)